O knize: 1976 / Tam, kde dobro lidí, jejich duchovní zdokonalování přestává být nejvyšší metou, kde se člověk promění v neosobní kolečko, hrozí, že věda degeneruje do zlověstné, zotročující síly. Přesně to se děje v příběhu S. Slepynina „Starry Shores“ (1976). Hrdinové příběhu se ocitnou na planetě, která jim připomíná jejich rodnou Zemi, ale je zcela bez života: její povrch pokrývá nekonečný oceán písku. Důvody budou jasné později. Kdysi dávno obyvatelé Khardy přenesli kontrolu nejen nad výrobou, ale i čistě lidskými sférami života na nejvyspělejší automaty. „Elektron vytvořil záludné sítě a sliboval člověku dobře živený, bezmyšlenkovitý život...“ A člověk se v tomto světě proměnil v přívěsek samoregulačního technologického systému. Supermozek nakonec „převedl“ lidi do jiného stavu: to je důvod, proč nejsou na této planetě, protože jsou „sbaleni“ do malých informačních buněk uvnitř zrnek písku. Zlověstná šedožlutá poušť se ukazuje jako ztělesnění kybernetického „ideálu“»…